|
ODKAZY JINAM |
|
|
|
|
Klasická homeopatie
Homeopatie patří k jemným způsobům léčby. Její zakladatel, Samuel Hahnemann, byl již před 200 lety nespokojen s tehdejšími často drastickými lékařskými postupy, které byly pro pacienta mnohdy horší než nemoc sama. V klasické medicíně se na příznak nemoci, kterým může být například zvýšená teplota, použije prostředek, který má účinek opačný, tj. který teplotu organismu snižuje. Tím ovšem nemusí dojít k vyléčení, vždyť zvýšená teplota je jen obranným projevem organismu, může tak například bojovat s vnitřní infekcí. Jestliže teplotu násilně snížíme, vlastně tak tělu znesnadňujeme jeho vyléčení. Často tak dochází k potlačení příznaků nemoci, která se později projeví jiným, horším způsobem. Třeba potlačení ekzému kortikoidy vede často ke vzniku astmatu.
V homeopatii se léčí na principu stejné stejným, přesněji podobné podobným. Například vodnatá rýma se může vyléčit výtažkem z cibule, který při podání zdravému člověku způsobuje slzení výtok z nosu. Používají se velmi malé dávky látek, které jsou speciálním způsobem naředěny, tzv. dynamizovány. Při tomto procesu přechází informace léku - jeho otisk - do nosného média, nejčastěji vody, lihu či cukru. V léku tak nakonec nemusí zůstat ani jediná molekula účinné látky. Je to proto, že lék působí na zcela jiné úrovni. Nese sobě pouze určitou informaci, kterou předává organismu. Jedinec se pak na základě této informace uzdravuje sám.
|
|
