|
|
Hlemýžď zahradní - Helix pomatia
Nový homeopatický lék byl vyrobený z asi ročního jedince hlemýždě, nalezeného na stinném místě zahrady na jižní Moravě. Podobný lék u nás dosud není, lékárna Helios ale nabízí lék Helix tosta - slimák.
Hlemýžď je k dispozici v potencích LM1 a LM3 v práškové glukose nebo v 30% lihu.
Praktikující homeopaté o něj mohou napsat a vyzkoušet jej.
Náměty na použití:
rýma: alergická rýma, vazká, čirá nebo mléčně zbarvená
jazyk: výrůstky na jazyku, nadbytečná nebo nedostatečná sekrece slinných žláz?
kostra: hospodaření s vápníkem, pokřivení páteře, skoliózy, zejména se sklonem na pravou stranu
svalstvo: ochabování svalstva, křeče nebo zatuhnutí svalů
sex: sexuální nevyhraněnost nebo homosexualita
modality: studenokrevný, většinou pravostranný
Pár slov z biologie:
Na jeho hlavě se nachází dva páry tykadel. Na delších teleskopických jsou velmi dokonalé oči. Na kratším páru tykadel jsou orgány čichu a hmatu. Ústní otvor, který obsahuje radulu, což je rohovitá páska v ústní dutině všech plžů. Díky radule hlemýžď strouhá svou potravu na drobná sousta. Do ústní dutiny ústí slinné žlázy.
Orgánem pohybu je svalnatá noha, která vylučuje sliz.Na hlemýždi můžeme vidět nápadnou širokou, pravotočivou ulitu, jenž je žlutohnědé barvy s tmavšími podélnými pruhy. Má jemné rýžky, což jsou dokladem postupného růstu jedince. Ulita má jen jednu nevýhodu - omezuje v pohybu. Na druhou stranu poskytuje hlemýždi mechanickou ochranu tělu. Její výška je 38 - 40 mm a šířka rovněž. hlemýždi s levotočivou ulitou jsou mnohem vzácnější (Bude to asi podobné jako u lidí. Někteří píši levou rukou a mnoho jich není.).
Rozšíření: Hlemýžď zahradní vyhledává vlhká a teplá stanoviště. Upřednostňuje zejména oblasti s vápencovitým podkladem. Běžně se vyskytuje zejména na teplejších stanovištích. Obývá světlé háje a křoviště, hlavně v nižších teplých polohách.
Způsob života: Hlemýžď dýchá plícemi a potravu strouhá pomocí jazykové pásky, již zmiňované raduly. Živí se drobnými živočichy, tím myslím opravdu drobnými, nebo různými druhy rostlin. Vlákninu jim přitom pomáhají trávit symbiotické baktérie přítomné v jejich střevech. Mimo nás, lidí, mají hlemýždi řadu nepřátel. Jsou součástí jídelníčku některých ptáků, z nichž zejména drozdi je dokáží otloukáním o kámen zbavit ulity. Jiní, jako například žáby je pojídají celé i s ulitou. Pohyb jim usnadňuje hustý hlenovitý sliz, dokáží dokonce přelézt bezpečně i po ostří žiletky.
Rozmnožování: Hlemýžď zahradní má obojí pohlavní orgány, samčí i samičí. Proto je nazýván hermafroditem. Přesto je pro ně páření důležité, protože nemohou oplodnit vajíčka vlastními spermiemi. Když se potkají dva vhodní jedinci, každý z nich vystřelí svůj "šíp lásky" do těla toho druhého partnera. To chemicky a mechanicky stimuluje výměnu spermií mezi oběma jedinci. Oplodnění vajíček probíhá uvnitř těla. Po páření se hlemýždi rozcházejí každý svou cestou a každý klade do půdy nebo pod kameny několik snůšek vajíček. Někteří hlemýždi po snůšce hynou. O pár týdnů později se z vajíček líhnou drobní hlemýždi..
|
|