Regresní terapie

Regresní terapii jsem se věnovala od r. 1993. V současnosti ji však provádím již jen výjimečně, pokud problém nelze odstranit jinou formou, např.  homeopatií.

Vše, co prožíváme, co cítíme, každá naše myšlenka nebo přání nemizí, nerozplyne se. Vše se stává součástí našeho života a posléze i naší minulosti. Tyto zkušenosti jsou navždy zapsány v naší duši a my pak na jejich základě jednáme, i když už dávno zmizely z naší vědomé paměti. Opakujeme stejné chyby, můžeme mít neodůvodněné strachy, bezdůvodně si nevěříme. Týká se to nejen současného života, v naší duši jsou zapsány i prožitky z období těhotenství a porodu, ale i z našich předchozích životů. Těm, kdo hledají sami sebe a chtějí poznat hlubší příčiny a souvislosti svého života a osudu, slouží proto regresní terapie.

Při regresi je klient uveden do uvolněného stavu vědomí, kdy se oprostí od vnějšího světa a je schopen sám nahlédnout do svých minulých prožitků. Na rozdíl od hypnózy mu zůstává plná kontrola nad svým vědomím. Regresi tak může kdykoliv z vlastní vůle ukončit a také nemůže být negativně ovlivněn terapeutem. Je výhodné, pokud se dříve již sám věnoval nějakým druhům meditací nebo relaxačním cvičením.

Regresní terapie je vhodná k odstranění psychických problémů a blokád, například neodůvodněného strachu z ohně, výšek, vody, poruch příjmu jídla (mentální anorexie, bulimie) aj. Někdy pomůže nalézt i odpovědi na důležité životní otázky, pochopit souvislosti s událostmi, které se dějí v současnosti. Týká se to i problémů v partnerských vztazích. Lze se tak dobrat příčiny, proč je nám někdo nesympatický či proč nám někdo zdánlivě bezdůvodně ubližuje. Jestliže dojdeme i k dramatickým souvislostem, pak je důležité smíření odpuštění. Po této zkušenosti mnoho lidí zcela přehodnotí svůj dosavadní život a narovná své mezilidské vztahy.

Příčiny problémů se hledají návratem do dětských let, období porodu nebo do minulých životů. Někdy je možné navést klienta i do budoucnosti, třeba aby se uměl správně rozhodnout. Opakovaným prožíváním dané situace z ní člověk přestane mít strach, pochopí souvislosti začne se na ni dívat z jiného úhlu. Na přání klienta lze sestavit individuální relaxaci s konkrétními žádoucími sugescemi pro řešení dané situace, například pro hubnutí, zvládání stresu, zvýšení psychické či zdravotní odolnosti, odstranění trémy či posílení sebedůvěry.

Otázky a odpovědi pro rozhlasový pořad o regresní terapii na rádiu Petrov v r. 2007

Odkud k nám metoda přišla, jaké jsou její počátky?
V r. 1992 u nás vyšla kniha Raymonda Moodyho a Paula Perryho: Život před životem, návraty do minulých životů. Moody je lékař, který vystudoval také filozofii a ve světě proslul tím, že se věnoval fenoménu smrti a zážitků lidí, kteří se vrátili ze stavu klinické smrti. Napsal např. knihy: Život po životě nebo Světlo po životě, které jsem už dříve se zájem četla. Když jsem tedy viděla jeho novou knihu, samozřejmě jsem po ní sáhla. Tentokráte se ovšem netýkala toho, co může následovat po smrti, ale zážitků, které se týkají našich minulých životů.Sám Raymond Moody se s touto metodou seznámil v r. 86 na Floridě, na návštěvě u psycholožky Diany Denholmové. Ta při léčbě svých pacientů používala hypnózu a všimla si, že někdy během terapie sklouzli do hluboké minulosti, která již nebyla součásti jejich současného života. To ji zaujalo a naučila se pacienty do tohoto stavu uvést vědomě a využívat regresi jako terapeutický nástroj.Moody se k jejímu vyprávění stavěl s velkou nedůvěrou ale jen do té chvíle, než regresi zažil na vlastní kůži. Později ji i on začal využívat u svých pacientů. Z těchto zkušeností pak vznikla zmińovaná kniha. Moody v ní čtenářům nevnucuje názor, že se jedná opravdu o minulé životy, ale naopak hledá i jiné možnosti vysvětlení. Popisuje např. příběh pacienta, který se v regresi stal indiánem a o několik měsíců později zjistil že ve skutečnosti popisoval prázdninový výlet z dětství, který měli jeho rodiče dokonce zachycený na filmu. Nicméně většina příběhů takto snadno vysvětlit nešla.

Jak jste se dostala k regresi vy osobně?
Kniha mě velmi nadchla a podobně jako Moody jsem se pokoušela najít jiná vysvětlení těchto zážitků. Např. přenesením informací přes DNA rodičů na jejich potomstvo. Taková teorie má však značné mezery, protože by tak šly přenést zážitky od narození člověka do doby zplození dětí nebo naopak zprostředkovaně přes dítě, život jeho rodiče jak jej vnímal od svého narození do jeho smrti. V žádném případně však ne celý minulý život jednoho člověka od početí až do smrti. V záměru knihy uvádí Moody i jednoduchý text, který si lze nahrát na magn. pásek a dostat do minulých životů sám pomocí autohypnózy.Ze zvědavosti jsem se o to také asi 2x pokusila, ale bezúspěšně a knihu jsem po nějaké době odložila. K regresím jsem se vrátila až po dvou létech, když už jsem se aktivně věnovala ralaxacím a meditacím. Tehdy jsem se ocitla v situaci, kdy jsem opravdu chtěla vědět, proč se některé věci v mém životě staly a jakou mají souvislost s možnými minulými životy. Znovu jsem se o regresi pokusila a byla jsem tentokráte úspěšná. A to, co jsem tam viděla a cítila bylo tak silné a osvobozující že už jsem nepochybovala. Dalo mi to odpovědi na všechny otázky, které jsem tehdy hledala a ještě mnohem více.

Kde se posluchači mohou o regresní terapii dozvědět více?
Na trhu je v dnešní době dostatek knih s touto tématikou. Ráda bych však upozornila na 2 již sice staré, ale plné krásných příběhů. Knihy naší přední odbornice na regrese paní Marty Foučkové: Jsem a Já jsem.

Probíhá regrese v hypnóze?
Lidský mozek funguje na různých frekvencích. V dětství jsou kmity mozku nižší, kolem 4-7Hz a teprve s postupným zapojováním dalších mozkových center a s rozvojem logických schopností se mozkové frekvence zvyšují na průměr kolem 21. Ve spánku či stavech bezvědomí je mozková činnost také utlumená. Při hypnóze se používají nejnižší hladiny a dostáváme se tak do oblasti podvědomí. V tomto stavu člověk nemá kontrolu nad svým mozkem a příkazy, které tam dostává nemůže rozumem později ovlivnit. (Z toho také plynou rizika hypnózy, kdy vás může někdo negativně ovlivnit ať už vědomě nebo proto, že do vašeho podvědomí přenese věci, se kterými rozumem nebo morálně nesouhlasíte. )Pro navedení do minulých životů stačí použít nižší hladiny vědomí, které jsou blízké spánku.Je to ten příjemný stav myslí, jako když se v neděli ráno dlouze probouzíte a protože nemusíte doopravdy vstávat, zavřete ještě na chvilku oči a zdá se vám něco příjemného. Je to něco mezi snem a skutečností. Mozek pracuje na úrovni hladiny alfa, což odpovídá 7-14 Hz, zatímco při hlubokém spánku beze snů pracuje pod 7 Hz.

Musí mít člověk k uvedení do minulých životů nějako specifické předpoklady?
Ano, je to podobné tomu, že někteří lidé jsou hypnobilní a jiné nezhypnotizujete ani náhodou. Silní jedinci dokáží stav své mysli dobře kontrolovat a nenechají se jinými ovládat ani v bdělém stavu. Naopak citliví jedinci jsou snadno ovlivnitelní. Jsou to často lidé s bohatou fantazií, citově založení, umělci, především hudebníci nebo lidé kteří hudbu silně vnímají. Tyto vlastnosti jsou buď vrozené nebo se mohou rozvinout teprve v průběhu života. Pro člověka, který chce regresi podstoupit je vždy velkou výhodou, pokud se předtím věnoval relaxačním cvičením nebo dokonce meditacím.

Kdo by měl regresi podstoupit?
Na regresní terapii by neměl chodit člověk jen ze zvědavosti nebo aby si ověřil, že funguje. To, že se narodíme takříkajíc s čistým listem má jistě dobrý důvod. Člověk tak není příliš zatížen svou minulostí a může se vyvíjet a žít v novém prostředí a jinak. Ovšem zrovna malé děti nemívají okénko do minulosti často ještě úplně zavřené. Často proto máme pocit, že se na nás z peřinky kouká už dospělý člověk. Malé děti si také častěji vzpomínají na prostředí a lidi ze svého minulého života, třeba si vzpomenou na hračky, které měly. Časem ale většina z nich zapomene a začíná žít svůj vlastní život. Ale i dospělým se někdy stává že se dostávají do stavu tzv. dejaví, kdy mají pocit, že místo, kde jsou poprvé už důvěrně znají z dřívějška..Někteří lidí však mohou mít problémy nebo pocity pro které nelze najít žádný důvod. Např. trpí klaustrofobií nebo mají panickou hrůzu ze zvířat nebo lidí, trpí neodůvodněnými strachy. Nepomáhá jim rozumové vysvětlení ani psychoterapie. Moderní psychologie hodně problémů člověka odůvodňuje zážitky z dětství. Jestliže např. dospělý trpí klaustrofobií, může najít příčinu těchto pocitů v dětství, kdy bylo dítě třeba trestáno zavřením do komory. Nebo objeví, že matka v době těhotenství uvízla ve výtahu. Jenže často podobné vysvětlení prostě nelze najít.

Existence minulých životů nám však přináší jiný pohled. Naše duše si v sobě nese veškeré zážitky i pocity. A když se jeden život uzavře, nejsme znovu na startovní čáře na nule, ale začínáme přibližně tam, kde jsme v předchozím životě skončili. Jenže opět v roli malého dítěte.Člověk, který prošel silným zážitkem, zvláště když to vedlo k jeho náhlé či tragické smrti, je tím poznamenaný i v dalším životě. Může se např. již jako malé dítě budit a mít noční děsy, protože ve snech je podvědomí otevřenější a věci z něj se vyplouvají do vědomé části mysli. Dítě se třeba probudí a bude vám vyprávět, že v pokoji byli cizí lidé a chtěli ho odvléci od matky někam pryč. Takovou situaci přitom v současném životě nikdy neprožilo a ani třeba ještě nesleduje televizi. Ve skutečnosti se mu vybavil prožitek z některého minulého života. U malých dětí bych však nepoužívala regresní terapii, tyto stavy se dají velmi úspěšně řešit konstituční homeopatickou léčbou.

Podobně v dospělosti, jestliže se někdo dostane do situace, která mu připomene podobnou událost, reaguje na ni. Není to věc rozumu, ale reakce těla na podvědomé psychické příkazy, které pak evokují strach, úzkost, paniku, touhu utéci nebo naopak ustrnutí. Tyto stavy někdy odolávají psychoterapii a někteří lidé pak končí i trvale na psychofarmakách nebo antidepresivech. Stávají se na nich závislí, s čímž pak souvisí i jejich nižší kvalita života a různá profesní omezení v důsledku psychického útlumu.

Jsou zde nějaká rizika či důvody, proč regresní terapii nepodstupovat?
Měl by se pro ni rozhodnout určitě jen člověk, který je přesvědčen, že chce vědět. Pokud má tedy strach z toho, co uvidí, patrně do toho ani sám nepůjde. Určitě by ji neměli podstupovat lidé psychicky labilní nebo závislí na návykových látkách. To se týká i antidepresiv, kdy se vlivem útlumu regrese nemusí ani podařit.

Co by měla úspěšná regresní terapie přinést?
Regrese slouží především k poznání. Jestliže máme z něčeho podvědomý strach a nevíme vlastně z čeho, tak je těžké se tohoto strachu zbavit. Tyto informace jsou ukryty v podvědomí a k němu nemá naše mysl přístup. Jak už jsem však říkala, mozek o nich ví a na jejich základě reflexně reaguje. Dejte tomu, že někdo má strach z lidí a davu. Přitom se v jeho životě neobjevila žádná souvislost, která by k tomu dávala opodstatnění. Bude se však podvědomě vyhýbat místům, kde se vyskytuje více lidí a pokud žije ve městě, může to být opravdu problém. Nakonec se může stát, že odmítá i vycházet ze svého domu.Tento člověk např. může v regresi zjistit, že byl v nějakém nedávném životě umačkán davem, třeba při demonstraci. Když tuto situaci znovu prožije a přenese se mu tak do vědomé části mozku, může se s ní pak i vyrovnat. Jeho mozek zpracuje, že se to stalo již dávno a že mu v tomto životě nic podobného nehrozí.

A co vztahy, poznávají lidé v regresi své blízké?
Ano, vztahy nekončí smrtí, úsloví že láska je silnější než smrt, má své opodstatnění. Lidé se ve svých životech opakovaně setkávají i když v jiných vazbách. Matka se stává sestrou, otec synem, milenec manželem nebo dcerou. Lidé mění své role i pohlaví. Dostávají tak příležitost své vztahy narovnat a splatit případné dluhy nebo provinění vůči sobě navzájem.V regresi poznáte blízkého člověka ani ne tak podle vzhledu, protože má již jinou podobu a může být i jiného pohlaví, ale prostě cítíte, že je to on.

Jak terapie probíhá?
Důležitý je výběr prostředí, které by mělo být klidné a příjemné. Hluk zvenčí, třeba jen bzučení komára, může regres i naprosto znemožnit! Člověk by se měl také cítit bezpečně a příjemně. Regrese se provádí většinou vleže, a aby klientovi nebyla později zima, je vhodné přikrýt se lehkou přikrývkou.Před regresí by si měl s terapeutem vyjasnit, které problémy potřebuje řešit a měl by se od něj naopak dozvědět, co se při regresi bude dít. Začíná se postupným uvolňování celého těla, podobně jako je tomu u relaxačních cvičení. já se vždy se klienta nejdříve ptát, jaký postup uvolňování mu bude příjemný, případně na co je zvyklý. Pak následují určité sugesce a navedení přes hranici současného života. Může se tak stát např. sestoupením někam do podzemí nebo což bývá lidem příjemnější - používám metodu, kdy člověk odjíždí na výlet do přírody, prochází se po rozkvětlé louce, kde posléze unaven uléhá a usíná. Probudí se již v jiném životě, v tom životě, který má největší souvislost s problémy, které si přišel vyřešit.

Jak vidí tyto události, jako barevný film ?
To je u každého různé a zážitky se mění. Zpočátku si téměř nikdo není jistý, že už je opravdu "tam". Vybavování je pomalé a jsou to spíše pocity a vjemy než celé obrazy. S postupem času jestliže někdo absolvuje regresi vícekrát, je to snadnější a někdo může opravdu vnímat i barvy či děj jako ve filmu. Je lepší jít do regrese takříkajíc sám za pomocí autohypnózy nebo je lepší vyhledat nějakého zkušeného terapeuta? Pomocí autohypnózy se zřejmě regrese podaří jen malému počtu lidí. Kdo je zvědavý a má odvahu, může to pochopitelně vyzkoušet.Lidé však přicházejí prožít regresi nejen proto, aby něco uviděli, ale aby se zbavili nějakého problému. A k tomu potřebujete druhého člověka, který vám bude průvodcem. V regresi totiž nevidíme jen samé příjemné věci. Lidé zde prožívají třeba násilnou smrt i s pocity a emocemi, strach, chvění, úzkost. A to jsou věci, se kterými si v autohypnóze neporadíte.V takovém případě se situace řeší opakovaným prožíváním po sobě, kdy při každém dalším prožitku tyto emoce slábnou a odeznívají. Na konci už je pacient schopen se na tuto situaci podívat jinak, s odstupem a nadhledem, není už pro něj tak tíživá či bolestivá. Člověk také může v regresi vidět něco, co se mu nelíbí, třeba co sám udělal nebo cítil a situace je tak zdánlivě bezvýchodná. A také zde musí pomoci zkušený člověk, který mu pomůže podívat se na věc z jiné stránky, případně mu vložit pozitivní sugesce pro jeho současný život.